Suchov - Přátelští, zábavní a upovídaní. Takoví jsou muzikanti, kteří propadli harmonice a heligonce. Asi čtyřicítka se jich sjela na druhý ročník setkání harmonikářů a heligonkářů v Suchově. A jak sami říkají, vůbec ne nadarmo se akordeonu a heligonce přezdívá zednické varhany.

„Sejdou se na nich dobří lidé, zazpíváme, zavzpomínáme. Patří to k životu,“ považuje Jarábek nejen setkání v Suchově doslova za potěšení a relax. Nejraději podle něj hrají heligonkáři na jarmarcích a v hospodách. „Šéf naší kapely nám říká šenkoví muzikanti,“ směje se.
Výborná atmosféra loňského prvního ročníku setkání v Suchově, kde muzikanti hráli a zpívali až do půl šesté ráno, přilákala znovu i Sama Paracka z kapely Myjavští heligonkáři. „Helikongáři se rádi setkávají kdekoliv na světě. Každý projevuje temperament svého regionu, je to taková přímá konfrontace. Zkrátka, je tu dobrá nálada a veselo,“ svěřuje se Paracka. Ten začínal hrou na harmoniku. Jenže i když je hraní na tento klávesový nástroj jednodušší, knoflíková heligonka má silnější basy. „Vydává hezčí tóny. A basy tvrdí muziku,“ vysvětluje, proč má heligonka takový šarm a proč se stala jeho láskou.
Mladý heligonkář Mirko Buzrla ze Skalice vypráví, že heligonka vznikla v Rakousku a v různých upravených formách se pak dostala do celého světa. „Heligonka je víceméně československý nástroj. Diatonické akordeony mají i Francouzi či Američani, ale nemají takové silné basy,“ vysvětluje mladý muzikant, který nemá podle Paracka daleko od umění nejuznávanějšího slovenského heligonkáře Martina Čerňaského ze Žiliny.

Autor: Jana Rybová
Zdroj: http://www.hodoninsky.denik.cz/